Po hranici - východ

Cestování po České republice.
Uživatelský avatar
Páťa
Příspěvky: 436
Registrován: úte 04. říj 2011 10:34:49
Moto: BMW R1200GS ADV
Bydliště: Sulice

Po hranici - východ

Příspěvekod Páťa » ned 25. srp 2013 13:19:18

Protože stabilní počasí stále lákalo k vyjíždkám, uskutečnil jsem v druhé půlce srpna pokračování cesty po hranici naší republiky, tentokrát východní stranu.
Jih jsem před časem ukončil na Pálavě, tak jsem pro plynulé pokračování zajel pro začátek do Lednice.
Areál zámku prochází dlouhodobou rozsáhlu rekonstrukcí, která ale již přináší své ovoce. Vlastní stavební práce se v současnosti soustřeďují na konírny, hlavní objekt zámku je již od loňska hotov. Doslova září novotou.
lednice.jpg

Jiná cesta po hranici nejde, a tak jsem překodrcal Břeclav a mazal k Hodonínu a do helmy si broukal " v Hodoníně za vojáčka ...".
blatnička.jpg
Dál jsem to po hlavní vzal do Strážnice a už jsme se těšil na malé zapadlé vesničky, přes které jsem měl další cestu naplánovanou. Za Strážnicí jsem tedy uhnul do Tvarožné Lhoty. Popřál jsme místním letitým oskeruším dobrou úrodu a drandil po úzkých málo frekventovaných asfaltkách na Lipov. Pro neznalé jen něco o oskeruši. Je to druh jeřábu, který se hojně vyskytuje v jižní Evropě, ale v naší kotlině něco málo ve středních Čechách a hlavně jen tady u Tvarožné Lhoty. Strom se dorůstá i 300 a více let. Plody se mohou zpracovat na marmeládu, ale hlavně na pálenku oskerušovici, která má chuť trochu jako po mandlích a která litr stojí 1200 kč. Tak to se musí pít jen jako lék.
Dost bylo výkladu a hurá na cestu.
Lipov, Strání a hlavně Lopeník to jsou malé vesničky Bílých Karpat.
Malebná údolí s nádhernými výhledy do kraje. Silničky tak pro jedno auto, GSo si jenom broukalo a já s ním. Asi nejhezčí místa byly za Lopeníkem směrem na Vyškovec, tam je dobře.
cestička u Lopeníku.jpg

Stále krásnou zvlněnou krajinou jsem přes Komňu, Bojkovice a Slavičín přesunul na Valašsko. Svižnou jízdou jsme byl, co by dup ve Valažských Kloboukách a už jsem se těšil na přehradu Karolinka, kde jsem se chtěl vykoupat. Chyba lávky. Přehrada je po dobu rekonstrukce upuštěna, tak z koupání nic nebylo. Z Karolinky je přes hřeben Beskyd na dohled do Rožnova pod Radhoštěm, kde jsem měl naplánovaný nocleh. Ještě předtím než jsem do kempu dorazil vyjel jsem jen tak pro radost na Půstevny.
Maměnka a její sousedky vždy polahodí oku.
pustevny.jpg
Na parkovišti sloužil asi nějaký vysloužilý motorkář, protože i když přícházel o tržbu, dával nás pár, kteří jsme přijeli v jedné stopě, zadarmo stranou. To jeden ocení. Na Půstevnách bylo moc hezky, ale Rožnov se svými lákadly už volal. Hlavně volalo už moje břicho po něčem dobrém.
Tak jsem se přesunul do kempu kousek od skanzenu
kemp.jpg

a mazal na nákup snídaně na ráno. Pak následovala prohlídka dřevěné vesničky ( byl jsem tam asi po desáté, ale nyní přibyl památníček Jiřího Rašky, který vloni odletěl na skočkách do nebe, a ten jsem ještě neviděl ). V jedné památeční chajdě jsem si konečně dal tu oskerušovici. Na lačno panáček 42 voltů a hned bylo na světě veselo. Pak už jen rázným krokem do příjemné zahradní restaurace na krajovou specialitu. Servírka mě ubezpečila, že i když halušky nemají, bude mi steak z krkovičky taky náramně chutnat. Co na plat, byla tedy krkovice. Ale dobrý.
Před spaním jsem tak různě coural okolo skanzenu, něco početl z nového Motocyklu a šel brzo na kutě, protože druhý den měl být výživný.
Ráno jsem vstal o šesté a v sedm už razil ke slovenským hranicím. Ono to přes Beskydy nijak blíž k hranici nejde. Přes Turzovku jsem dorazil do Čadce. Cestou jsme nejen projel několik spojených vesnic ( Lovosice jsou proti nim úplně krátké ), ale hlavně náhodou objevil rodný dům pana Krónera.
kroner.jpg
Toho jsem měl vždycky rád, tak mě to potěšilo. Domeček je to jako prd a ještě stojí hnedka u kolejí. Tak tam měli asi veselo.
Z Čadce na Ostravsko se silnice konečně trochu rozjela i krajina se po vyjetí z Beskyd otevřela, ale již z dálky bylo vidět k čemu se blížím.
Třinec.
Nikdy jsem tam nebyl a doufám, že tam zase dlouho nepojedu. Okolo železáren úplné peklo.
třinec.jpg
Ocelové město, dým, prach i jakoby se setmělo. Rychle pryč. Místním tedy rozhodně nezávidím.
Cesta přes Karvinou do Bohumína utekla jako voda, a tak už jsem začal s panem Garminem smlouvat, aby našel opevnění u Darkoviček. Povedlo se na první pokus i s malým výletem do Polska. Zrovna tam byly obávané trhy, ale nic jsem neměl v plánu koupit.
Díky rannímu brzkému výjezdu jsem přijel k opevnění o hodinu dřív než otevírali ( mají o víkendu lenoši až od 11 hodin . Tak jsem si alespoň vše okouknul a co šlo prolezl.
opevnění.jpg
opevnění 1.jpg
K mému překvapení jsem našel v jedné pevnosti mosaznou tabulku, kde stojí, že velitel pevnosti nadporučík Švarc odešel po okupaci do zahraničního odboje, účastnil se atentátu na Heidricha a ukončil svůj život v kryptě kostela v Resslově ulici spolu s ostatními účastníky atentátu. To jsem samozřejmě doposud nevěděl. Rozloučil jsem s areálem a přes zámek v Kravařích jsem pokračoval do Opavy. Městem jsem proletěl jako blesk a na jeho konci jsem náhodou objevil pískovnu s čistou a hlavně příjemně teplou vodou. Tak konečně došlo i na to koupání.
Osvěžení přišlo vhod a cesta dál vedla do Krnova. V městě jsem nemohl vynechat vyjížďku k poutnímu kostelu a rozhledně Cvilín. To bylo něco, 400 metrů převýšení a pak parádní výhled do kraje. ještě jsem udělal kolečko ve starém městě a směřoval do Města Albrechtice. Cestou jsem potkal zaparkovanou starou Tatrovku a při focení i pokecal s jejím majitelem.
tatrovka.jpg
Popřáli jsme si navzájem mnoho šťastných kilometrů a již jsem těšil na silničky ke Zlatým Horám. Přiznávám bez mučení, že jsem chtěl ještě zajet do Osoblahy, ale potřeboval jsem si nechat nějakou časovou rezervu, tak jsem tento krásný kout republiky musel oželet.
No ale pak to konečně přišlo. Serpentýny, serpentýny a zase serpentýny. K tomu hluboká údolí, výjezdy na sedla s výhledy, chaloupky, nulový provoz. Prostě ráj.
serpentýny.jpg
Doslova jsem se místy coural, jen abych si to co nejvíc užil. Na Rejvízu jsem si dal zasloužený oběd. Měli skvělé výpečky se zelím. K tomu bírel a výhled ze zahrádky. Moc se mi tam líbilo.
rejvíz.jpg
To nejhezčí mělo ale příjít v podobě průjezdem Červenohorského sedla.
Smůla.
Silnice uzavřena. Tak na Šumperk přes Bruntál. Bylo to tedy k vzteku, 53 kiláků zajížďka, ale silnice a hlavně krajina taky dobrá, ale časová rezerva vzala hned za své. A už jsem se blížil do Orlických hor. Kousek za Králíky jsem se napojil na malebnou silničku, která se line úplně po hranici a houpal se směrem k Deštnému. Před ním jsem to vzal do Polska, protože se na naší straně už potom silnice zase trochu od hranice vzdaluje a přes Zieleniec a Duszniki Zdroja potom Kudowa Zdroj dorazil do Náchoda. Polskem to bylo taky moc hezký, druhá strana Orlických hor, slušné silnice a nulový provoz. Co chtít víc.
polsko.jpg
V Náchodě jsem stylově zakončil tuto etapu v cukrárně na náměstí a asi v půl šesté se odebral k domovu. Až doma jsem zjitil, že tento den jsem na místních cestách nakroutil 685 kiláků. Tím se vysvětlilo, proč už mě trochu brnělo pozadí.
Celkem jsem najel bez pár kilometrů 1200 a opět bylo zážitků a hlavně výhledů mnoho a mnoho.
Tak zase někdy pokračování.

Zpět na “Tuzemské cestování”

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 7 hostů