Rumunské zápisky 2014

Cestování mimo Českou republiku.
Uživatelský avatar
Páťa
Příspěvky: 436
Registrován: úte 04. říj 2011 10:34:49
Moto: BMW R1200GS ADV
Bydliště: Sulice

Re: Rumunské zápisky 2014

Příspěvekod Páťa » pát 20. čer 2014 11:49:26

Ahoj Martino a Davide.
Hlásím, že Vám tendle parádní vejlet opravdicky závidím smisek smisek .
Teda bez toho karambolu. To je vždycky na pytel.
Hlavně ať to kamarádovi Pepovi vše dobře dopadne.
Přiznávám bez mučení, že tato Vaše cesta u mě padla na úrodnou půdu, protože o expedici tímto směrem už nějaký čas uvažuju.
Tak se moc těším na zážitky.
Balkán je zasejc úplně něco jinýho než Alpy, Pobaltí nebo Skotsko.
Tak brzo ahoj Páťa :)

Uživatelský avatar
DAF
Příspěvky: 130
Registrován: ned 05. dub 2009 22:26:12
Moto: BMW R1150GS ADV
Tel: +420 704 261 299
Bydliště: kousek od Prahy a taky Jižní Čechy

Rumunské zápisky 2014

Příspěvekod DAF » stř 18. čer 2014 10:37:22

Protože nám letos nějak nepřálo štěstí a zatím nám nevyšel ani jeden z plánovaných větších motovýletů, připojili jsme se s Martinou na poslední chvíli ke kamarádům Jirkovi a Pepovi, co na Hondách Africa vyráželi do Rumunska ve dnech 9.6 až 16.6.

Obrázek

Jako klasicky u všech výletů východním směrem jsme s úspěchem využili autovlak Praha-Košice. Ve vlaku se potkáváme se Slovákem Erikem, světoběžníkem, který nás udivuje fotkami a povídáním o svých cestách. Cestu z Indie na Royal Enfieldu nebo cestu po Nové Papui, jsme mu asi prachsprostě záviděli všichni do jednoho.
V úterý ráno vyrážíme z Košic směrem na Maďarsko. Průjezd rovinatým Maďarskem nebyl kvůli návštěvě Tokaje, spojené s nákupem vína, až tak hrozný. Jediné co nám maličko kazilo radost byla stále se zvyšující teplota. Další mimořádnou zajímavostí byli čápi. V životě jsme neviděli tolik čapích hnízd pohromadě.

Obrázek

Po poledni přijíždíme již do prvního většího rumunského města, do Satu Mare. Teploměr v polostínu ukazuje 45°C a horko je skutečně pekelné.
Po občerstvení v restauraci na náměstí pokračujeme dál, severovýchodním směrem na vesničku Sapantu. Před námi začínají vyrůstat karpatské kopečky. Kluci se od nás oddělují, jedou bivakovat nadivoko do lesa. My „mastňácky“ míříme do již vyzkoušeného chatičkového kempu asi dva kilometry pod vesnicí.
Dalšího dne ráno si v Sapantě prohlížíme místní atrakci. Tou atrakcí je Cimitirul Vesel, neboli Veselý hřbitov. Náhrobky vyřezávané a malované v naivistickém stylu vždy zobrazují, čím se nebožtík za života zabýval, či jakou smrtí sešel ze života. Škoda, že doplňující text v rumunštině je pro nás neřešitelný oříšek. Třeba by některé obrázky bylo možné lépe pochopit. V duchu jsem si říkal, čím se tak asi mohla zabývat paní z jednoho z náhrobků. ;)

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Po prohlídce hřbitova se ještě na opačné straně vesnice zastavujeme v rozsáhlém rozestavěném areálu kláštera s desítkou sakrálních staveb. Rumuni staví tak, že základem stavby je betonový monolit, který je pak ve vrchních patrech doplněn dřevem. Stavbám však ani tak není možné odepřít určitou míru krásy, elegance ale hlavně i respektování charakteru původní výstavby.

Obrázek

Přijíždíme do města Sighetu Marmatiei, ve kterém se nachází hraniční přechod na Ukrajinu. Kluci po ujištění ze strany celníků, že nepokoje jsou jen a jen na východě země a že tady je klid a pohoda, si jedou prohlédnout ukrajinské Poloniny, Solotvinská jezera a městečko Jasinja, které bylo nejvýchodnějším městem první republiky, kam se bylo možné dostat z Prahy vlakem. Takže zůstáváme s Martinou dál už sami.
V městečku Viseu de Sus se zastavujeme u horské lesní železnice, která dříve sloužila ke svážení vytěženého dřeva. Nyní je z ní turistická atrakce, která vozí úzkokolejnou tratí s parní lokomotivou návštěvníky. Chceme se také svést, ale zjišťujeme, že se místenky musí dopředu rezervovat, tak pokračujeme dál na východ směrem na pohoří Maramureš. Šplháme do 1450 m.n.m. průsmykem Prislop. Nahoře nás vítá kostel, který při troše představivosti vytváří kvůli okolní scenérii a nasvícení kulisu jak z nějakého hororu.

Obrázek

Potkáváme skupinku Čechů. Sedm kluků, co s obytnou Avií jezdí po horách. Velmi příjemně jsme si popovídali a jak říkával kamarád Míla Urban, co za hlubokého komunismu dojel s Tatrou 12 na Aljašku, vzájemně jsme si svoje počínání kurva záviděli. Sjezd z průsmyku byl maličko dobrodružnější vzhledem k rozbité cestě. A to prosím i na rumunské poměry. Stav silnice byl místy v takové stavu, že my ani ostatní auta chvilkami neřešíme, po které straně se má vlastně jet. Důležité je prostě jen projet. K večeru dojíždíme do oblasti Moldovity, vyhlášené svými kláštery. Vybíráme penzion a večeříme z vlastních zásob.
Dalšího dne po trošce hledání nacházíme areál kláštera ve Vatra Moldovitei. Celý areál kláštera s kostelem Zvěstování Panny Marie je skutečně překrásný. Masivní zlatý oltář je prostě dech beroucí. Celý areál je stále plně funkční a poskytuje přístřeší řádovým sestrám, které však nejsou příliš vstřícné. Asi jim holt už návštěvníci prostě lezou krkem.

Obrázek

Obrázek

Po prohlídce vyrážíme po nové silnici, za peníze EU, jak hlásá tabulka. Silnice alpského typu za kterou by se nemuselo stydět ani Švýcarsko nás vede směrem na Bistritu, kde se máme k večeru potkat s Jirkou a Pepou. Silnice DN17 v tomto úseku skutečně překvapila. Martina to trefně charakterizovala jako 80-ti kilometrové Červenohorské sedlo. Marně si vybavuji, kdy jsem se takhle naposledy svezl. Stále ještě pomalu slyším Martinu v intercomu, ať proboha jedu, že ji brzdím a já se přitom jen chtěl kochat.
Nad Bistritou se potkáváme s kluky. Kluci se z Ukrajiny vrací naprosto nadšeni. Jedeme dál jihozápadním směrem na náš další cíl, pohoří Apuseni.
Kousek od města Dej se to stalo. Pepu na jeho Hondě Africa při předjíždění trefuje rumunka v malém VW. Výsledek je žalostný. Pepa má zlomenou lopatku, klíční kost a 4 žebra. Motorka je zcela nepojízdná. Vyřizovací anabáze s policií, převozem Pepy do nemocnice a vybavení všech formalit nás stojí spoustu energie, úsilí a vlastně i skoro celý následující den. Naštěstí řidička, která nehodu zavinila je lékařka. Má dobré pojištění a její angličtina je pomalu lepší než naše, takže po všech peripetiích necháváme další den Pepu v nemocnici ve městě Cluj-Napoca, kde si počká na transport do Čech. Tady si dovolím napsat, že v tomto směru Rumunsko velmi překvapilo. Jak řidička, co zavinila nehodu, tak i policista, který nehodu vyšetřoval, zvládali bravurní angličtinou vše vyřídit, včetně komunikace s naší ambasádou v Bukurešti. Pokud totiž v Rumunsku dojde ke zranění při dopravní nehodě je celá situace rovnou posuzována jako trestný čin viníka nehody a musí do řešení být zapojena i ambasáda, pokud se nehoda týká cizího státního příslušníka.

Obrázek

Pepova motorka čeká na policejním parkovišti na asistenční službu a také následný transport do Čech. My pokračujeme po úpravě celkového plánu výletu dál. Tedy vlastně ono není kam pokračovat. Zdržení oproti původnímu plánu je příliš velké a tak vyrážíme k domovu.
V pátek večer dojíždíme k Budapešti. Už za tmy se ubytováváme v motelu při hlavním tahu. Bylo to asi nejhorší ubytování za celou cestu. A to jak cenou, tak stavem. Se slzou v oku jsme vzpomínali na kemp v Sapantě.
V Sobotu po maďarké dálnici jedeme dál na Rakousko. Před slovenskou hranicí se od nás odděluje Jirka, který ještě jede dál po dálnici do Brna. My projíždíme poklidný severovýchodní cíp Rakouska, kde si pod jednou z mnoha větrných elektráren děláme piknik. Kolem 17-té hodiny se v Mikulově opět noříme do České republiky.

Obrázek

Využíváme sobotního večera k prohlídce historického centra Mikulova a ochutnávce kvalitního vína.
Neděle je pak ve znamení finálního dojezdu domů. Jedeme spodní cestou přes Dačice a Jindřichův Hradec. Kolem 18-té hodiny jsme doma před garáží.
Celkem jsme za 6 dní ujeli přes 2000 kilometrů. Nebýt Pepovy nehody tak by se výlet zcela povedl. Rumunsko velmi, velmi překvapilo. Byl jsem tam na motorce znovu po 4 letech a ten skok v pokroku rozvoje země je opravdu výrazný a všude viditelný. Ve skrytu duše doufám, že nás Rumunsko v té Evropě snad proboha nakonec nepředběhne.

Závěrem mi prosím dovolte klasické poděkování Martině, že to se mnou vydržela. :)
Přílohy
1.JPG
2.JPG
3.JPG
4.JPG
5.JPG
6.JPG
7.JPG
8.JPG
9.JPG
10.JPG
11.JPG
DAF


Zpět na “Zahraniční cestování”

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host