Istrií kolemdokola

Cestování mimo Českou republiku.
Uživatelský avatar
Páťa
Příspěvky: 436
Registrován: úte 04. říj 2011 10:34:49
Moto: BMW R1200GS ADV
Bydliště: Sulice

Istrií kolemdokola

Příspěvekod Páťa » pát 29. srp 2014 7:41:10

Mám jednoho kamaráda, jmenuje se Vašek Tichý, a ten mi před časem řekl památeční větu : Jendo, když někdy pojedeš do Chorvatska, jeď do Vrsaru, tam se Ti bude líbit.
Když jsme letos koncem července s Ilčou přemýšleli, kam jet za odpočinkem a zároveň za poznáním, padla volba na Chorvatsko a dle památeční věty na Vrsar.
Zajištění ubytování ještě před odjezdem nebyl větší problém a tak když Ilča kupodivu nic nemítala, že pojedeme na motorce, stačilo pobalit nutných pár věcí a jedno páteční ráno vyrazit za dobrodružstvím.
Abychom si cestu ( tedy hlavně Ilča ), co nejvíce užili, poradil nám kamarád Václav trasu přes Budějovice a pak až do cíle mimo dálnici. I když cesta vycházela jen na nějakých 775 kilometrů, naplánovali jsme, že pojedeme dva dny s přespáním, jak to vyjde.
A tak jsme tedy pohodovým tempem přes Dolní Dvořiště opustili republiku a zamířili směr Linz, který jsme si chtěli po létech věčného projíždění nebo objíždění konečně také prohlídnout z blízka. Musím uznat, že nás oba toto historické město příjemně překvapilo.
linz.JPG

Staré město se zdejší katedrálou, která je druhá největší v Rakousku po svatém Štěpánu, nás přijalo s přátelskou atmosférou a i když byl pátek okolo poledne, vládl všude docela klid a pohoda.
Asi po dvou hodinách jsme ukončili obchůzku a přes Steyr pokračovali vytyčenou trasou na Spital až do Liezenu, kde jsme si našli ubytování v jednom ze zdejších hotýlků. Večerní procházka, lehká večeře a příprava další trasy nám zabraly zbytek dne, a tak jsme usínali natěšení na další cestu.
Druhý den jsme odpočatí vstali do slunného rána, vydatně posnídali a za chvíli již brázdili horské silničky na Trieben. Ještě před obědem jsme projeli Klagenfurtem a již jsme šplhali Loibl pass.
Protože nám stále počasí přálo, po projetí Loibl tunelu, jsme na chvíli v prostoru sedla zastavili a kochali se výhledy na okolní hory a štěrková pole na nejbližších svazích.
lojblpas.JPG

Dále nás cesta vedla přes Tržič a okolo Ljubljaně na Škofja Loka, Žiri, a Logatec do Sočergy, za kterou jsme po absolvování pasové kontroly konečně vstoupili na chorvatskou půdu. Pak už cesta rychle utíkala přes Buzet k pobřeží. Do Vrsaru jsme bez většího spěchu dorazili okolo čtvrté.
Zvolená trasa byla skutečně geniální a Václava jsme po cestě pořád chválili, protože jsme nikde nestáli a hlavně bylo pořád se na co dívat.
Týden na Jadranu pro někoho může být ve znamení lenošení a poflakování u vody, ale mi jsme to měli připravené trochu jinak. Protože Vrsar je přibližně v polovině Istrie, je to perfektní výchozí bod na vyjížďky na obě strany pobřeží. No a tak náš týdenní plán zněl : odpočinek u moře taky, ale k tomu denní výpravy do okolí. A tak jsme dle plánu začali systematicky vyrážet nejdřív na jih a pak na sever, od Puly až do Koperu.
Konečně došlo na kamarádovu památeční větu v plné síle, protože po pár dnech nám bylo jasné, že všude by se nám také líbilo, ale do našeho Vrsaru, jsme se kupodivu vždy rádi vraceli. Ono to z našeho pohledu nebylo tak moc těžké vysvětlit. Okolní města byla buď velká s hodně lidmi, nebo to jsou velké přístavy s malými plážemi, nebo zase stará města nemají potřebnou atmosféru. Prostě na odpočinek u nás doporučený Vrsar jednoznačně vítězil.
Postupně jsme navštívili Pulu, Rovinj, Poreč, Koper, Umag, Buje a Novygrad.
Pula je větší město s bohatou historií, hezkým starým městem a hlavně obrovským a kupodivu zachovalým římským amfiteátrem. Jedna návštěva nám na prohlídku města ale bohatě stačila.
pula.JPG

Rovinj to jiná káva. Celkem jsme tam byli třikrát a rádi se tam podíváme příště znovu.
rovinj (2).JPG

Ne nadarmo je město nazýváno druhými Benátkami. Italský vliv je cítit na každém rohu. Poprvé jsme tam jeli při západu slunce a v těch nejatraktivnějších uličkách jsme se prodírali davy natěšených turistů. Prohlídka města postaveného na malém ostrově, který byl posléze připojen násypem k pevnině, byla skvělá, ale ty mraky lidí nám tu idylu trochu kazili. Tak jsme si hned druhý po ránu dali repete a už před devátou parkovali v místním přístavu naši motorku znovu. A to už bylo něco jiného. Město se jen tak polehounku probouzelo, nikde žádný ruch a shon. Jen skoro prázdné kamenné uličky a kavárny. Prodejci suvenýrů měli ještě půlnoc a tak jediní kdo něco nabízeli, byli trhovci s ovocem, se zeleninou a hlavně s rybami všeho druhu. Strávili jsme v uličkách Rovinje ten den celé dopoledne.
ryráři.JPG
Naposled jsme tam ještě zavítali poslední odpoledne a musím přiznat, že bylo stále se na co dívat.
zákoutí.JPG

Poreč je známá svojí bazilikou, která je zapsána do seznamu památek chráněných Unescem. Město i místní přístav jsou docela hezké, ale po návštěvě Rovinje se nedalo dost dobře srovnávat.
poreč.JPG

Největší zklamání jsme zažili v Koperu. Dostupné informace, se kterými jsme do tohoto města jeli, nás navnadili, ale prohlídka dle nás nic moc. Ve starém městě jakoby chcíp pes, jen náměstí, které je srovnáváno s benátským svatým Marcem, celkový dojem trochu zachránilo.
kopr 1.JPG

Jinak rovina, malá městská pláž vedle obřího přístavu, tam na dovolenou asi nikdy nepojedeme.
kopr přístav.JPG

Sousední Umag nás naopak jako malé rybářské městečko potěšil přátelskou atmosférou úzkých uliček s krámky, náměstím s věží a kostelem a dlouhými slunnými plážemi.
umag.JPG

Také Novygrad vyšel z naší prohlídky se vztyčenou hlavou. Malé, o to přátelštější městečko, s trhy a malým rybářským přístavem.
Na našich cestách po Istrii jsme také úplně náhodou narazili ve vnitrozemí na městečko Buje, které nás z dálky nalákalo na svou siluetu, tolik typickou pro zdejší stará města. Zastavěný kopec s kostelem a věží na nejvyšším místě. Při procházce skoro liduprázdnými uličkami jsme objevili parádní náměstíčko s velikým na oko ne moc vábným kostelem.
buje.JPG

O to větší bylo překvapení, když se nám povedlo sehnat místního kostelníka a on nám kostel otevřel. Interiér jedna báseň. Za námahu to rozhodně stálo.
A tak nám týden příjemně plynul. Samozřejmě byl dostatek času i na to poflakování, slunění a koupání. Došlo i na tradiční lahůdky
ryby.JPG

a hory zmrzliny a už jsme pomalu pomýšleli na návrat.
Jak nám celý týden počasí vycházelo na výbornou, stále slunečno s teplotami do třiceti stupňů, ráno v den odjezdu najednou pošmourno a dle paní domácí denní předpověď prý „mišmaš“.
Tak jsme se naposledy podívali k moři, rozloučili se s kamarádským Vrsarem a za slabšího i silnějšího deště postupně dorazili na parkoviště na Loibl passu.
lojbl zpět.JPG

Abychom se netrmáceli nepohodou třeba i druhý den, zvítězil nápad skočit na dálnici, trochu za to vzít a k večeru být doma v suchu. A tak jsme Rakouskem profrčeli jako vítr a někdy po osmé i s večeří v břiše otevírali doma bránu. Přeháňky odpoledne ustaly, tak druhá půlka cesty nebyla nic hrozného. Druhý den pršelo od rána do večera, tak jsme dobře zvolili.
Co na závěr?
Výlet byl v srpnu letošního léta na týden od pátku do pátku. Celkem jsme najeli asi 2350 kilometrů.
Ale hlavně se vyplnila památeční věta kamaráda Vaška ……….ve Vrsaru se nám moc líbilo.
večer vrsar.JPG

Zpět na “Zahraniční cestování”

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 4 hosti