Horskými průsmyky ke Grand Canyonu du Verdon

Cestování mimo Českou republiku.
Uživatelský avatar
mirka
Příspěvky: 182
Registrován: úte 02. čer 2009 21:57:24

Re: Horskými průsmyky ke Grand Canyonu du Verdon

Příspěvekod mirka » úte 02. zář 2014 18:45:11

To je fakt pokoukáníčko, Honzo. Moc pěkné obrázky. Je fajn, že jste si to příjemně užili. Ilča jenom chválila.

Mirka :)

Uživatelský avatar
Páťa
Příspěvky: 436
Registrován: úte 04. říj 2011 10:34:49
Moto: BMW R1200GS ADV
Bydliště: Sulice

Re: Horskými průsmyky ke Grand Canyonu du Verdon

Příspěvekod Páťa » ned 31. srp 2014 14:55:55

Tak já Vám ještě pár momentek dodávám, abyste neřekli, že jsem lakomej.
Již na staré Brennerské silnici byly výhledy parádní.
stará brenerská.JPG

Cestou ze Stelvia na Bormio se my trochu zapletly ruce.....
na bormio.JPG

..... k rozpletení došlo až ve vodách jezera Como.
como.JPG

V opevněném Colmars byly nejen trhy, ale i skvostná zákoutí.
colmars.JPG

Francouzům opevnění za 2. války moc nepomohlo, ale dneska do krajiny docela hezky zapadá.
bunkr.JPG

No řekněte, jestli to nebyli blázni, když v Castelane založili město na takovym krpálu.
castelane.JPG

Grand Canyon naskýtal kromě milonů krásných pohledů.....
kaňon.JPG

....i rekordní most. Když na něm stojíte, je pod Vámi 300 metrů díra. Trochu se tají dech. Je to vlastně obdoba Eifelovky.
ponte d artuby.JPG

I ve Francii je pravé Colorado. Pískovcové útvary nabízely nevídané barvy a tvary.
colorado.JPG

Kamenné zdi a dlažby města Gordes, to je prostě paráda.
gordes.JPG

V Brianconu je kromě opevnění a klikatých uliček i toto prastaré schodiště.
schody.JPG

Údolím z Brianconu ke Galibieru vede nádherná vlnící se silnička.
briancon.JPG

Večerní procházka po horách nad Val di Sére nám nadělila i takováto panoramata.
nad val di sére.JPG

Asi není co dodávat. To jezero mělo jestě parádní klenutou přehradu, po které se dalo volně chodit.
před chamonix.JPG

V Chamonix mají mimo bohaté květonové výzdoby .....
chamonix.JPG

....i takovou to fasádu. Je z profilu úplně hladká, vše je namalováno a hlavně všechny postavy jsou historicky pravé. Doloženo cedulí osazenou nedaleko.
fasáda chamonix.JPG

Uživatelský avatar
Charlie
Příspěvky: 3255
Registrován: úte 27. led 2009 22:55:04
Moto: BMW R1200GS ADV

Re: Horskými průsmyky ke Grand Canyonu du Verdon

Příspěvekod Charlie » stř 27. srp 2014 21:04:57

Páťo,

parádní cestopis a fotky jedna báseň. :palec:

Pěkně jste si to užili - dobrá inspirace.

Charlie ;)

Uživatelský avatar
DAF
Příspěvky: 122
Registrován: ned 05. dub 2009 22:26:12
Moto: BMW R1150GS ADV
Tel: +420 704 261 299
Bydliště: kousek od Prahy a taky Jižní Čechy

Re: Horskými průsmyky ke Grand Canyonu du Verdon

Příspěvekod DAF » stř 27. srp 2014 10:20:26

Ahoj Páťo,

úžasný. :yes: :palec: . A ty fotky! Mazec. Asi budu muset k Tobě do učení, jak udělat hezkou fotku. :D
Tu italskou část Vašeho výletu jsme jeli s Martinou v 2012.

DAF
DAF

Uživatelský avatar
Pepik
Příspěvky: 111
Registrován: pon 28. lis 2011 10:01:39
Moto: BMW R1200GS ADV

Re: Horskými průsmyky ke Grand Canyonu du Verdon

Příspěvekod Pepik » stř 27. srp 2014 7:40:18

Ahoj,
jak jsem ti již říkal při soukromé prezentaci- nádhera.
Tichá závist. Jen o tom moc nemluv před Bárou, protože už doma- díky naší drobné rekonstrukci- začíná být dusno a kdyby tušila, že se dají podnikat takové výlety a natož bez dětí, tak budu muset rekonstruovat ještě zahradní domek, abych měl kde spát. Budu jí muset někam vyvézt- asi v zimě na lyže (to je mimochodem taky jen můj a kluků koníček :green:- ona totiž nesnáší zimu loool ).
Toto berte zároveň jako omluvu proč se nyní neukazuji na všech setkáních cervenacek .

Tak zatím Pepik

Uživatelský avatar
Selver
Příspěvky: 58
Registrován: ned 08. bře 2009 10:42:18
Bydliště: Liberec

Re: Horskými průsmyky ke Grand Canyonu du Verdon

Příspěvekod Selver » stř 27. srp 2014 6:44:20

Moc hezký, občas lituju že nebydlím ve Francii.
No a z tebe Páťo, se skutečně pomalu stává vypilovanej spisovatel a fotograf :)

Uživatelský avatar
Páťa
Příspěvky: 436
Registrován: úte 04. říj 2011 10:34:49
Moto: BMW R1200GS ADV
Bydliště: Sulice

Horskými průsmyky ke Grand Canyonu du Verdon

Příspěvekod Páťa » pon 25. srp 2014 21:25:58

Jako každoročně, i letos, jsme s mojí Ilčou vyrazili po Evropě za poznáním.
I když jsme opět cestovali ve dvou stopách, možná se postřehy z naší cesty budou někomu hodit.
Letošní trasa byla cílena opět na Francii, tentokrát do Provence do prostoru Grand Canon du Verdon. Aby byla cesta tam i zpět co nejzajímavější, využil jsem knihu mého kamaráda Pepy o Alpských silnicích a do trasy zakomponoval průjezd několika horskými průsmyky.
Po pár dnech teoretické přípravy a ládování informací do navigace nastal den „D“ a my jsme přes Strakonice a Strážný opustili naši republiku. Pohodovou jízdou jsme minuli Pasov a následně Innsbruck a starou Brenerskou silnicí zamířili přes Sterzing k našemu prvnímu vysokohorskému výjezdu. Passo di Monte Giovo nás přivítalo slunečnou oblohou a tak se nám z výšky 2094 metrů otevřeli daleké výhledy. Protože času jsme měli zatím na rozdávání, nelenili jsme a vydali se na krátkou vycházku vyšlapanou pěšinou. K našemu velkému překvapení vedla ve výšce určitě přes 2200 m úplnou krakonošovou zahrádkou. Hlavně Ilča byla úplně u vytržení, protože tolik druhů různých kytek ( a hlavně kvetoucích ) snad ještě neviděla. Po návratu k autu jsme přes Merano pokračovali do vesnice Prato Allo Stelivo, kde jsme měli vytypovaný kemp. Ubytování klaplo, a tak jsme se před večerní procházkou stihli osvěžit v místním bazénu. Uléhali jsme natěšení na další den, protože Stelivo bylo již na dosah.
Probuzení do slunného rána, krátká koupačka v bazénu a lahodná snídaně nepotřebují zvláštní komentář.
Zavčasu jsme pobalili a vyrazili 42 serpentinami vzhůru. Na Stelivo jsem se obzvláště těšil, protože jsme tam v roce 2012 již jednou s Pepou byli, ale v dešti, mlze a na konec i mraze a sněhu, to nebyl úplně ten správný zážitek. Ani jsme tehdá nevěděli, kudy vlastně jedeme. Teď to ale byla jiná káva. Údolími líně proplouvaly jen nepatrné mráčky a tak jsme si mohli ukroutit hlavy, aby nám neutekl nějaký ten parádní výhled. Stoupání jsme i přes milion zastávek zvládli, co by dup a protože jsme vyrazili z kempu poměrně brzo, všude vládl ještě klid a pohoda. Mít sebou zimní výbavu určitě bychom otestovali zdejší perfektně upravenou sjezdovku, ale takto jsme vydali na malý výšlap. Kótu 3000 metrů jsme asi nakonec nepokořili, ale hor okolo nás jsme si užili do sytosti.
stelvio (2).JPG

Před odjezdem jsme tradičně nakoupili něco nálepek a magnetů a spustili se 39 serpentinami do Bormia. Ten den jsme měli zakončit u jezera Como, a tak se do programu ještě bohatě vešla drobná zajížďka k dalšímu průsmyku. Passo Gavia není tak vyhledávané jako třeba Stelivo, ale posezení a piknik u jezera ve výšce 2652 metrů neměly chybu. Bohužel právě na ten čas si Svatý Petr naplánoval nějaké manévry, a tak nás během mžiku zahalily hutné mraky a z výhledů nebylo nic. Mezi kapkami deště jsme pakovali těch našich pár švestek a pokračovali v další cestě. Byl to na konec jediný výkyv počasí, protože jinak jsme měli stabilně hezky.
Cestu na Como jsme si ještě zpestřili zastávkou v městečku Ponte di Legno. Mostů je v něm nepočítaně, a tak jsme ani nezjistili, podle kterého město nese svůj název. Prohlídka rozhodně stála za to, protože koryty místních řek teklo městem spousta vody a tak to v ulicích hučelo skoro jako pod Slapama, když upouští přehradu.
Pak už jsme jen přes Sondrio profrčeli zbytek cesty a nad večerem zakotvili v malém městě Arbosto na břehu Lago di Como. Osvěženi koupelí v křišťálové vodě jezera jsme před večeří provedli návštěvu sousedního rybářského městečka Domaso. Jeho úzké křivolaké uličky a malý přístav v zapadajícím slunku vypadaly skutečně parádně.
como.JPG

Večer v kempu při zapálené svíčce a lahvince něčeho lahodného bylo dlouho o čem povídat.
Další den byl bohužel skoro celý vyplněn nutným přesunem Itálií na hranice s Francií. A tak jsme hupli na dálnici a okolo Milána, Alessandrie a Cunea jsme vkročili do země galského kohouta. Rovinatá italská krajina, byla záhy vystřídána opět kopečky a hlavně průjezdy starými městy. Byla to potřebná vzpruha, protože po dálnici to byla nuda na druhou.
Ale to jsme se již blížili do města Barcelonette, kde jsme měli mít ten den zaslouženou konečnou. Kemp nás přivítal přátelskou atmosférou a hlavně rozumnou cenou. První dva kempy totiž patřily do vyšší třída s bazény a tak 12 euro za vše v tomto kempu byl ráj pro naši peněženku.
Prošli jsme si staré centrum a při západu slunce pojedli něco z místních specialit. Hlavně výhled z kempu byl nezapomenutelný.
barcelonete.JPG

Nazítří jsme v očekávání příjezdu ke Grand kaňonu ještě stihli pokořit Col D´Allos s jeho 2250 metry a navštívit historické jádro města Colmars. U toho města se musím trochu zastavit. Jedná se totiž o kompletně zachované opevněné město, ve kterém jakoby se zastavil čas. Najednou jsme se ocitli někde v 17. století. Náš zážitek byl ještě umocněn místními trhy. A tak jsme mezi samými „Bonžůůr“ a „Bonapetitmadam“ ochutnávali z nekonečného výběru sýrů a uzených lahůdek. S bagetou v jedné ruce a vínem na pak v druhé. Bylo nám tam moc dobře.
colmar.JPG

Dále opět následovalo koupání v průzračných jezerech Baie D´Angles a Lac de Castilon....
jezero.JPG
...s prohlídkou mohutné přehrady a už jsme brzdili před historií v Castellane. Toto město nenavštívit, rovná se velká chyba. Založeno bylo někdy v 11. století a z důvodu ochrany před vetřelci, bylo nejprve budováno na blízké skále. Během staletí se ale ukázalo, že námaha spojená s výstupem na skálu se asi nevyrovná možnému nebezpečí, a tak bylo založeno pod skálou město nové a nahoře postupně zbyl jen poutní kostel a pár rozvalin. My jsme samozřejmě neodolali a k poutnímu kostelu se vydali. Odměnou za propocená trika byl nádherný výhled na město z ptačí perspektivy.
castelene.JPG

I procházka vlastním starým centrem městečka se zmrzlinou v ruce nebyla špatná.
Ale to už jsme pomalu dojížděli k našemu pomyslnému cíli cesty.
Grand Canon du Verdon je největší kaňon v Evropě. Je asi 22 km dlouhý a jeho dnem se proplétá řeka Verdon, která se v minulosti postarala o jeho dnešní podobu. Kaňon je sevřen stěnami, které místy skoro svisle padají do hloubky přes 300 metrů. Je někde širší, ale místy je jen pár desítek metrů široký. Objet se dá dokola a naše první cesta vedla jižní stranou, kde přes něj silnice vede po mostě Ponte de L´Artuby. Samotná jízda okolo kaňonu je skoro adrenalínový zážitek, ale most sám je jako z jiného světa. Je zatím nejvyšší v Evropě a jak ho přes rokli hlubokou přes 300 metrů vybudovali, ví jen Bůh. Silnicí, která se kroutila jako had, jsme se pomalu sunuli od jedné vyhlídkové plošinky ke druhé a nemohli se nabažit výhledů do kaňonu a jeho okolí.
verdon dole (2).JPG

Řeka Verdon se na konci Grand Canyonu vlévá do jezera Lac de Sainte-Croix, u kterého jsme měli nocovat. Kempy tady byly docela obsazené, ale nakonec se povedlo do jednoho upíchnout a s úlevou jsme se ponořili do blankytné vody. Takovou barvu vody jsme ještě neviděli.
Večer jsme si prohlídli blízké město Moustiers Sainte Marie, kde na člověka dýchá historie z každého zákoutí a z každého schodu.
moustiers (2).JPG
Pokoupili jsme něco provensálských maličkostí a uléhali s hlavou plnou dojmů z dosavadní cesty. Zapomněl jsem zmínit jaké byly denní teploty. Okolo Grand Canyonu nás hřálo sluníčko okolo třicítky, v horách nebyl problém chodit třeba jen v pěti stupních. Ale na každé počasí existuje oblečení, tak nebylo co řešit.
Když už jsme dorazili konečně do této části Provence, musel být alespoň jeden den věnován místním památkám a pozoruhodnostem. Nejprve jsme proto navštívili Colorado de Rustrel, francouzskou obdobu skutečného amerického Coloráda. Tolik barev pískovce jsme si nedovedli předtím vůbec představit. Sousední město Rousillion je na těchto skalách celé postavené a pro završení konečného vzhledu mají jeho domy ještě fasády skoro ve stejné barvě jako skály. Ne nadarmo je město nazýváno městem okrovým.
Nakonec jsme ještě zajeli do starobylého města Gordes. To je jako sen. Již bych se opakoval, ale uličky s kamennými zídkami, květinami a břečťanem s kamenným dlážděním, to bylo s okolními levandulovými políčky to pravé, na co jsme se těšili. Levandule byla těsně před sklizní,a tak šmolková pole byla všude, kam jsme se podívali. Završením tohoto dne byla návštěva Abbaye Notre-Dame de Sénanque. Kdo byl v Provence a toto místo nenavštívil, jakoby tam ani nebyl. Klášter obklopený levandulí patří k nejnavštěvovanějším místům jižní Francie. Rozhodně stojí za návštěvu.
senanque (2).JPG

Po další noci v pohodovém kempu jsme se s tímto nádherným krajem pomalu rozloučili a přes Digne les Bains jsme se horskými silničkami přesunuli do oblasti jezera Lac de Serre Poncon. Jeho okolí je úplná pastva pro oči. Horské masívy se zrcadlí v jeho blankytné vodě a přímo lákají k zastávce a odpočinku na jeho břehu. Neodolali jsme, zastavili, vykoupali se, pojedli a neradi razili dál. Čekal nás totiž Briancon, a tak jsme nemohli moc otálet. Briancon je prastaré opevněné město na kopcích. Malé krámky v uzounkých uličkách, potůčky čisté vody tekoucí ve žlábcích kamenné dlažby, tři pevnosti vedle sebe, to je to, proč se do města jezdí. Ale to už nás opět lákaly hory a hlavně slavná Tour de France. A tak jsme v duchu nasedli na virtuální bicykly a vyrazili na majestátní Col du Galibier. No autem to nebyla skoro žádná dřina, ale těm klukům na galuskách jsme tedy vůbec nezáviděli. Je to kopec jako prase a jeho 2642 metrů, asi závodníky pořádně potrápí.
galoibier (2).JPG
Zhoupli jsme se do údolí a záhy vystoupali do nejvýše položeného průsmyku naší trasy. Jmenuje se Col de L´Iseran a silnice nás dovedla až do kóty 2770 metrů. Serpentin bylo nepočítaně, ale stále se bylo na co koukat. Některé hory byly zelené až někam do nebe, některé tvořila jen samá skála a kámen. Ale pořád kytky. Samozřejmě ve vyšších polohách byly haldy sněhu a sem tam vykoukl i nějaký ten ledovec. No prostě velká paráda. Na závěr dne jsme se ještě pohoupali okolo sjezdovek zimního střediska Val D´Isére a rozhodli se k přenocování ve volné přírodě na malém parkovišti nad tímto střediskem. Měl jsem původně v plánu se vykoupat v blízkém vodopádu, ale rychle jsme si to rozmyslel. Ilča koupel v tekutých žiletkách zvládla, ale rychle zaplula do teplého oblečení. Venku bylo s bídou 5°C, tak došlo i na pár loků slivovičky z domova.
nad valdisere.JPG

Ráno nás kromě šimrání sluníčka pod nosem probudilo i bimbání zvonců okolo pasoucích se krav. Tak jsme v jejich společnosti posnídali, zamávali mega středisku Val D´Isére a vyrazili přes Beaufort na menší Passo Cormet de Roselend. Překonání výšky 1968 metrů nám po předešlých překonaných metách nečinilo žádné problémy a již jsme drandili směr Chamonix. Cestou jsme typovali, kdy už na nás asi Mont Blanc odněkud vykoukne. Dal si trochu na čas. Nakonec jsme se ale dočkali. Nejhezčí pohled na celý masív s ledovcem je přímo ze Chamonix, kde se zdá, že vyrůstá přímo z náměstí.
mont blanc (2).JPG

Lanovka na Midi, byla v době našeho příjezdu v totálním obležení turistů, tak jsme cestu nahoru vzdali a měli dostatek času na prohlídku města.
Po náležitém průzkumu Chamonix a doplnění zásob na cestu jsme horským velikánům naposledy zamávali a přes Chur a Bregenz opustili Švýcarsko. Celonoční jízdou Německem jsme nad ránem dorazili druhý den k domovu.
Putování jsme podnikli v červenci tohoto roku. Trvalo 8 dní a najeli jsme v poklidu 3350 km.
Na směsici krásné přírody, historických měst a zajímavých míst budeme ještě dlouho vzpomínat.


Zpět na “Zahraniční cestování”

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host